Duše umělcova

Duše umělcova je vskutku záhadné místo. Je to jako obrovský zámek, o kterém si nejste jisti, zda vás láká nebo odpuzuje.

Ten, kdo má odvahu, nakonec vleze dovnitř. Zjistí, že některé místnosti jsou perfektně uklizené. V jiných je bordel, že ty dveře zpátky nejdou zavřít. Čím větší místnost, tím více zeje prázdnotou. Prach na chodbách, na schodech pavouci. Sem tam se válí flaška od chlastu, nedopalek nebo prázdná krabička od cigaret. V tento moment si chcete říct: "No fuj." Ale najednou objevíte místnost, která vám vyrazí dech. Větší krásu jste nikdy neviděli. Originální, velkolepé, nádherné,… Vzduchem se nese opojná vůně a jemné tóny hudby. Znechucení, které jste cítili před chvíli, již upadlo do zapomnění.

Chcete poznat toho, kdo to ono umělecké dílo stvořil. Možná malý problém spočívá v tom, že ani sám autor se nezná a vlastně ani neví, kde je. Ale potřebuje se opravdu znát? Potřebuje mít uklizeno? Opravdu potřebuje, aby znal to místo, které obývá? Nebo stačí jen dát to opravdové ven? Bez dovolení, bez pochvaly, bez kritiky, bez úprav… Jen to dát ven. Možná, ať to vidí Slunce a možná, ať to vidí Měsíc. A možná taky nikdo.

DÁT TO VEN 

Největší poslání ztraceného umělce.