Hrdinství

Mnozí z nás by chtěli být hrdinou. Být tím, kdo to má srovnané, kdo dokáže zachovat klid i v nejtěžších situacích. Být tím, kdo dokáže vtipkovat všude a ovšem. Sklidit úspěch a uznání, i kdyby to mělo jen být v podobě poplácání po rameni se slovy: "Fakt dobrý." Hrdiny obdivujeme, vzhlížíme k nim, hledáme u nich odpovědi nebo odvahu.

Ale chtěli bychom být hrdinou, kdybychom znali celý jeho příběh? Jakou cenu musel zaplatit, aby se pravým hrdinou stal? A chtěl se jím opravdu sám stát nebo mu život nedal na výběr?

Co když vnitřní nezlomná síla nepochází z meditace, ale z několikanásobného projití peklem. Peklem tak temným, že i onen sám hrdina, kterého obdivujeme za odvahu a nezlomnost, tak si mnohokrát přál zemřít, protože už prostě nemohl tu tíhu udržet.

Co když odvaha, která není absencí strachu, nepochází z moudrých knih a seminářů, ale ze zkušenosti tak černé, že i strach by se sám bál.

Co když ta vnitřní moudrost nepochází z odžitých let, ale ze setkání v tváří v tvář se Smrtí.

A už vůbec nikdo se neptá hrdiny: "Tak jak se Ti teď spí? A co Ti dělá radost v posledních dnech? Nezapomněl si se náhodou najíst? A na procházku si šel?

Protože nikdo nechce vidět hrdinu, když si neví rady. Nikdo nechce vidět neprospané noci kvůli nočním můrám o pekle. Nikdo se nezajímá, jestli si rozpomenul či znovuobjevil činnost, která mu přináší radost. Nikdo nechce vidět hrdinu, který je špička v procházení peklem, ale sám zapomněl, jak žít nebe.

A tak bych vás chtěla poprosit, až se setkáte se svým hrdinou, neptejte se ho na radu, jak máte žít svůj život. Zeptejte se ho na to, jaké má dny a co ho baví. A možná s ním jenom chvíli buďte. Vám to udělá radost a hrdinovi to při další neprospané noci dodá odvahu zkusit ještě na chvíli usnout.