Sen

Každý z nás má sny. Některé jsou velmi praktické, jiné jsou divoké a dospělá mysl by je nazvala nereálné či dětinské. A přesto jeden nebo druhý není o nic míň nebo víc. Pořád jsou to jenom sny.

Možná se mi splní, až budu lepší. Až budu starší. Až budou děti dospělé. Až budu mít víc peněz. Až absolvuji tento kurz. Až se naučím manifestovat. Až budu cítit hojnost. Až to bude dokonalé. Až budu dost vědět. Až…

Možná se mi splní, když budu tvrději pracovat. Když ještě chvíli počkám. Když budu vlastníkem, právníkem, doktorem, léčitelem, rodičem,… Když vyléčím ještě tohle trauma. Když ještě pochopím tuhle část sebe. Když budu mít tohle auto. Když…

A sen je stále jenom snem.

Jak se ze snu stane realita?

Rozhodnutím, které je tiché, nenápadné, přesto o něm ví každá buňka v těle. Znáte ho jen vy a Bůh. Nikdo jiný.
Činem, který není velký ba naopak. Je malý, nenápadný. Zdánlivě s tím vůbec nesouvisí. Po prvním činu následuje druhý, pak třetí, čtvrtý a dominový efekt je na světě.

A ano, mezitím pracujete se sebou uvnitř i venku. Čelíte výzvám, problémům, traumatům, strachům a vlastním nedokonalostem. Ale to první rozhodnutí stále vibruje vaším polem. Čin navazuje na další čin.

Pak se jednoho dne otočíte a vidíte sebe v jiném čase a prostoru. A to, co tenkrát bylo jen snem, je z ničeho nic realitou. Protože spousta snů se splní. Jen ten, kterému jednou patřily, si to mnohy neuvědomí.